Péče o drápky
Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.
STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.
Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.
Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.
Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.
I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.
Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.
P. Veverková (chovatelská stanice Vida Perra) mi doporučila stříhat drápky tak, že pejsek leží na zádech na Vašich kolenou, to se mi osvědčilo u Bona, který si za žádnou cenu nechtěl nechat ostříhat drápky. Zde je názorné foto Caravelle Ave Bengal (Freya), které jsou stříhány drápky:
Péče o anální žlázky
Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.
S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec
Péče o uši
Na čištění uší se mi osvědčil Jarišův roztok (kapky). Moje staffordka je bohužel alergická, a dále měla velké problémy s ušima, stále jsme kapali nějaké kapky, ale skoro jí už nic nezabíralo. Teď jí 1x týdně vytřu ouška Jarišovým roztokem a je po potížích. Jsem moc šťastná, že Šivinku už uši nebolí, bylo to hrozné. Je to zázrak!
Jarischův roztok – složení
Složení Jarischova roztoku je kombinací kyseliny borité s glycerinem, rozpuštěné v demineralizované vodě. Jeho pH je mírně kyselé. Používá se k ošetření pleti postižené ekzémy a na celkové zklidnění pokožky. Je běžně k dostání v lékárně bez předpisu. Ve velké oblibě ho mají i dermatologové.
Jarischův roztok je dermatologikum, které má toto složení: 0,067 % methylparabenu, 0,033 % propylparabenu, glycerolu a kyseliny borité 2 %.
Zásady ošetření zvukovodu
Snad vám tedy tento převzatý článek našeho předního dermatologa pomůže se správně zorientovat v této problematice.
Zásady ošetření zvukovodu, Prevence otitid
MVDr. Jan Rybníček
Klinika Jaggy s.r.o., Komárovská 5, 617 00 Brno, Sborník ze seminářů společnosti Bioveta, červen 2011
Vnější ucho je složeno z ušního boltce, záhybů/gyr boltce, vstupu do vnějšího zvukovodu a vnějšího zvukovodu (vertikálním a horizontálním kanálem zvukovodu). Vnější zvukovod je u psa velmi dlouhý, narozdíl od člověka, lomí se, takže při čištění a manipulaci je minimální riziko porušení ušního bubínku. Povrch vnějšího ucha je tvořen kůží.
Střední ucho je od vnějšího ucha odděleno ušním bubínkem a je tvořeno kostěnou dutou strukturou podobnou bubnu (tympanická bula), vystlanou na povrchu sliznicí a sluchovými kůstkami (kladívko, kovadlinka a třmínek). Při porušení celistvosti bubínku dochází k propojení prostoru vnějšího a středního ucha a tím k možnému přestupu infekce. Středním uchem procházejí některé důležité nervy inervující hlavu a obličej. Z toho důvodu při zánětu středního ucha může dojít též k neurologickým problémům. Střední ucho komunikuje s hltanem (dutinou ústní) tzv. Eustachovou trubicí, která je zodpovědná za vyrovnávání tlaku mezi vnějším prostředím a středním uchem. Bohužel, touto trubicí může přestoupit do středního ucha infekce, nicméně k tomuto dochází u psů vzácně.
Vnitřní ucho je tvořeno vlastním sluchovým orgánem (tzv. hlemýžď) a sluchovým nervem, který spojuje vnitřní ucho se sluchovým centrem v mozku. Vnitřní ucho je dobře chráněno hluboko v lebce kostmi lebky.
1. Co je v normálním psím uchu?
Zdravé psí ucho obsahuje minimum sekretu. To, co je přítomno, je složeno z korneocytů (odumřelých buněk kůže), mazu (cerumenu) a malého množství komenzálních (neškodných) mikroorganismů. Maz je komplexní směs žlázových sekretů z modifikovaných apokrinních (potních) žláz, mazových žláz a sekretů povrchového epitelu zvukovodu. Obsahuje mastné kyseliny (zejména myristovou a palmitovou), skvalen, cholesterol, estery cholesterolu, mastné aldehydy, vosky, triglyceridy, lecitin, sphingomyelin, ceramidy a protilátky (IgG). Do cerumenu jsou v množství 40-60% vmíchány nečistoty, chlupy a odumřelé buňky kůže. U některých psů může být normálně v horizontálním kanále přítomna mazová zátka, která znemožňuje vizualizaci bubínku při otoskopickém vyšetření. Tento fenomén nemá prakticky žádný klinický význam. Ochlupení zvukovodu většiny psů (výjimkou jsou některá plemena jako pudl, španělé, ši-tsu nebo někteří teriéři) je velmi řídké a chlupy jsou zakrnělé. V oblasti těsně před bubínkem je ale patrný trs větších chlupů.
2. Potřebuje zdravé psí ucho čištění?
Normální zdravé ucho psa nevyžaduje žádné čištění. Neustálá produkce mazu a odumřelých buněk je synchronizována s tzv. samočistící schopností zvukovodu. Samočistící mechanismus je znázorněn na obrázku níže a spočívá v neustálém toku mazu a odumřelých buněk nahoru a ven ze zvukovodu, zajišťovaným procesem zvaným epiteliální migrace. Nadměrné a neuvážené čištění zdravého ucha může narušit tento proces a tak může dojít k nadměrnému špinění uší
až k zánětu zvukovodů.
3. Kdy je čištění nezbytné?
V některých situacích je čištění uší zcela nezbytné. Jedná se zejména o tyto:
- Vnější zvukovody produkují nadměrné množství mazu nebo pokud jsou zvukovody nadměrně ochlupeny a nefunguje přirozené samočištění
- Porušení normální ušní mikroflóry u psů - plavců
- U psů s otitidou - zánětem ucha (vnějšího a/nebo středního), kdy je čištění uší nutné jako součást léčby - doplněk k antimikrobiálním / glukokortikoidním kapkám
- Při prevenci zánětů spojených s infekcí a/nebo nadměrnou tvorbou mazu
Nadměrná produkce mazu a/nebo narušení samočistících schopností zvukovodu v důsledku nadměrného ochlupení může hrát významnou roli jako predisponující faktor ve vzniku bakteriální infekce s následnou otitidou. V těchto případech je pravidelné čištění uší profylaktické a může zamezit opakované antimikrobiální léčbě. Narušení samočistící schopnosti může též být podnětem k chirurgické intervenci, jako je resekce laterální stěny zvukovodu za účelem zlepšení ventilace a drenáže. Plavání je dalším predisponujícím faktorem vzniku otitidy.
U některých psů nedochází k žádným problémům i při častém zvlhčování zvukovodů. Avšak
u jiných může dojít k sekundárním infekcím, pravděpodobně v důsledku ekosystémových změn ve zvukovodu, ke kterým dochází v důsledku zvýšené vlhkosti a teploty. V těchto situacích může profylaktické čištění zamezit infekci.
Čištění uší hraje významnou úlohu při managementu otitidy, neboť:
- přítomnost exsudátu (výpotku, hnisu) a nečistot může zamezit adekvátnímu otoskopickému vyšetření
- exsudát a nečistoty mohou fyzicky zamezit průniku lokálních léků (ušní kapky)
- mikroorganismy mohou být chráněny lipidy na povrchu buněk zvukovodu a v mazu. Toto může zamezit kontaktu s antimikrobiálním přípravkem, umožnit tak přežívání mikroorganismu a opětovné infekci po ukončení povrchové léčby
- uvnitř záhybů zvukovodů nebo ve středním uchu mohou přetrvávat větší shluky nečistot, uvnitř kterých jsou chráněny mikroorganismy které způsobí reinfekci
- hnisavé exudáty mohou inhibovat aktivitu některých antibiotik
- chronické změny zvukovodu mohou vyústit v defektní epiteliální migraci (porušení samočistícího mechanismu) a čištění může být nezbytné, dokud tento proces není obnoven
4. Co obsahují roztoky na čištění uší a jak fungují?
V současné době je na trhu široké spektrum přípravků určených k čištění vnějšího zvukovodu psa a případně kočky. Obsahují celou řadu složek, obecně známé jako cerumenolytika („rozpouštědla mazu“). Jedná se o složky jako jsou surfaktanty (povrchově aktivní látky), keratolytika (látky změkčující pokožku) a detergenty (čistící látky). Jejich hlavní úlohou je rozrušit a odstranit maz a nečistoty ze zvukovodu. Fungují na bázi tří principů:
Rozpuštění – materiál, který je rozpustný v roztoku čistícího prostředku je po rozpuštění odstraněn.
Disperze – Čistící prostředek mechanicky rozruší maz a nečistoty na drobné kousky a znemožní jejich zpětnému shlukování tím, že je obalí stabilizátorem, např. surfaktantem nebo polymerem.
Preferenční zvlhčení – pokud má čistící roztok vyšší afinitu k výstelce zvukovodu než cerumen, nečistoty a cerumen jsou odloupnuty z povrchu výstelky.
Přípravky na čištění uší běžně obsahují navíc antimikrobiální látky. Různé přípravky mají různou kombinaci ingredientů. Řada klinických studií ověřila antimikrobiální aktivitu některých přípravků a např. kombinace kyseliny mléčné, salicylové, propylenglykolu, surfaktantu a parchlormetaxylenolu je dobře účinná jak proti většině druhů patogenních bakterií tak i proti kvasinkám.
5. Techniky čištění zvukovodu
1. Základní výplach ucha
Jedná se o nejčastější formu čištění zvukovodu. Jednou rukou pevně držíme a natahujeme boltec zatímco druhou instilujeme roztok, dokud téměř nevytéká ze zvukovodu. Prakticky všechny čistící přípravky mají dlouhý aplikátor, ale není vhodné se špičkou aplikátoru dotýkat kůže ucha, aby na něm nedošlo k ulpívání nečistot a průniku infekce na aplikátor, případně do kapek. Po aplikaci je potřeba promasírovat vstup do zvukovodu a zvukovod. Majiteli je potřeba názorně ukázat jak správně palpovat zvukovod, aby technika byla efektní. Správná technika masáže vyvolává „čvachtavý“ zvuk. Po masáži je potřeba nechat psa nadbytek roztoku vytřepat a boltec a zvukovod vysušit čtvercem gázy namotaným na prst. Gázové čtverce si může majitel zakoupit v lékárně a jsou mnohem lepší než vata, neboť neuvolňují vlákna. Rozhodně by neměly být používány ušní tyčinky, neboť při jejich zasunutí do zvukovodu dochází k zasunutí nečistot zpět do hloubky. Majitele je vhodné instruovat, aby prováděl důkladnou inspekci použité gázy na přítomnost nečistot. Toto je zejména důležité, pokud je čištění uší prováděno dlouhodobě, neboť přítomnost nebo absence nečistot a mazu může být použita k určení frekvence čištění. Pokud je gáza velmi špinavá, je vhodné výplach zopakovat opět druhý den nebo i více dnů po sobě dokud se neomezí sekrece. Jakmile se dosáhne toho, že je gáza zcela čistá, lze uši čistit ob den. Pokud i nadále nejsou žádné nečistoty produkovány, může být dostačující čištění dvakrát nebo i jednou týdně. Jakmile však dojde opět ke znečišťování gázy po výplachu, je nutno opět adekvátně zkrátit interval.
2. Použití balonku
Pomocí ušního balonku lze provést důkladnější a hlubší výplach zvukovodu a v některých případech je vhodné majitele tuto techniku naučit. Aplikátor balonku nesmí po zasunutí těsně přiléhat ke zvukovodu, neboť při aplikaci by došlo k nadměrnému tlaku a mohlo by dojít k prasknutí bubínku. Aplikátor by měl být jemně zasunut do vertikálního kanálu tak, aby při zmáčknutí balonku mohl přebytek tekutiny volně odtékat ven. Sám balonek nesmí být použit k odsávání přebytečného roztoku ze zvukovodu, jinak dojde ke kontaminaci balonku.
3. Systémy na výplachy ucha napojitelné na vodovodní baterii
Některé farmaceutické firmy vyrábějí různé více či méně použitelné soupravy na výplachy zvukovodu. Příkladem je „Auriflush“ systém od Schering-Plough. Jedná se o systém, který umožňuje rychlé vyčištění zvukovodů na nesedovaném zvířeti u veterinárního lékaře. Systém se napojí na vodovodní baterii a současně vyplachuje i odsává. Nicméně pokud je přítomna ve zvukovodu výrazná infekce se zánětlivými změnami a zejména pokud je přítomen zánět středního ucha s prasklým bubínkem, není výplach tímto systémem dostatečně účinný.
4. Hluboký výplach hadičkou pod kontrolou videootoskopu
Jedná se o nejvhodnější metodu k hlubokému výplachu uší, zejména v případech ruptury bubínku, kdy umožňuje výplach dutiny středního ucha a je zcela nezbytnou součástí terapie otitis media. Před vlastním výplachem je vhodné použít bezpečný (ne ototoxický) přípravek s dobrými cerumenolytickými vlastnostmi, který odstraní nadbytečné nečistoty a maz ze zvukovodu (viz bod 1). Vlastní proces se provádí v celkové anestezii pod kontrolou videootoskopu a vyžaduje zkušený personál veterinárního pracoviště.
S laskavým svolením: MVDr. Alice Franková, Francouzská 2457, 272 01 Kladno-Kročehlavy