Proč právě čivava

Čivava je velmi přizpůsobivé společenské plemeno, které se dožívá vysokého věku

- přizpůsobí se  jakémukoliv pohybu i starších lidí, ráda skočí do klína a mazlí se, není náročná na stravu a ani u veterináře nezaplatíte horentní sumy. Je jí dobře v malém bytě, hlavně, aby Vás měla na očích.

- vždy je připravena osušit nějakou slzičku, když Vašeho náctiletého něco trápí.  V nákupním centru jsem potkala  desetiletou holčičku s maminkou, vezly kočárek pro pejsky a v něm byla čivava. Maminka mi říkala, jak její dcera miluje psíka, jak si psík holčičku hlídá, že je to nerozlučná dvojice.

- všude se vejde a je velice spokojená. Bude vám dělat společnost i na dlouhých pochodech, můžete ji dát do baťohu nebo tašky, aby si chvíli odpočala a pak zase jde.

- může jezdit  na kole v baťohu nebo v košíku (na to si však musí zvyknout)

Já jí osobně mohu vzít kdykoli do práce - jezdím autem, vlakem, metrem a tramvají - čivava sedí v přenosné taštičce, moc se jí to líbí a v práci o ní nikdo ani neví, jen když se jde pomazlit.

Pro koho čivava není až tak vhodné plemeno

- Rodina s malými dětmi hranice by mohla být do věku 4 - 5 let - myslím si osobně, tam bych radši pořídila většího psa nebo bych vyčkala, až drobeček povyroste a pak pořídila pejska. Anebo dítě i pejska začít vychovávat. Tam, kde se děťátko má narodit a máme čivavku se připravíme na výchovu obou, přečtením a studováním knih a dále i na vebu jsou rady jak vychovávat čivavku souběžně s dítětem. Čivava se líbí obzvlášť malým dětem - je tak akorát velká pro jejich všetečné ručičky. Ale obecně platí, že čivava se přece jen malých dětí trochu bojí - mohou ji mačkat, mohou na ni spadnout, může jim upadnout, prostě nebyl by to dobrý pár (čivava si je vědoma, že má křehké tělo a malé děti prostě moc nemusí). Ale Ať je pes jakýkoli, malý nebo velký u malých dětí musí někdo být a hlídat je. Když je pokousáno dítě, tak je to obvykle domácím psem, rodiče nebo příbuzní se diví, jak je to možné, že jejich tak vzorný a hodný pejsek pokousal jejich děťátko, ale někdy dětské hry neznají mezí a tak se to bohužel stane. Nikdy bych nenechala malé dítě bez dozoru, když si hraje se psem nebo když je pes na blízku. Tehdy dítě i v mé přítomnosti, když už si myslím, že si dostatečně pohrálo a vidím, že i pes by měl raději klid, musí poslechnout a na psa nesahat! Prostě dítě musí vědět, že nemůže všechno, musí znát určité meze a ty nesmí nikdy překročit.  Mám i nádhernout Šivinu - staffordšírského bulteriéra, který má velkou trpělivost a nikdy nikomu ani myšlenkou neublížila, ale hlídám si ji. Jezdím na tábory, kde mám sebou oba psy. Vyhradila jsem dobu, kdy za mnou mohou přijít děti z celého tábořiště - třeba jich je šest a pak vyrazíme psy provětrat, dětem se to líbí, chvilku vedou na vodítku psy, dávají jim pamlsky, pejsci jsou také spokojení - dostanou dobroty od těch malých legračních tvorečků, ale pak se hezky rozloučíme a až zase další den v určenou dobu vyrazíme.

- Lidé, kteří nemají čas - tak tam bych opravdu nepořizovala pejska, který se moc rád mazlí a miluje Vaši společnost.

Rozhodně však nejvíc záleží na Vás, na Vašem pocitu, zda dáte své čivavě, i když je malá Vaši lásku, pozornost a přítomnost, to je pro ni důležité, pak budete mít nerozlučného přítele, který Vám dá své srdce a budete pro něj vším.

Zvířata nás léčí

V pittsburské nemocnici se mě často ptali, jaký mám názor na starého depresivního člověka, který podstoupil srdeční operaci se zavedením bypassu nebo se zotavoval po zlomenině krčku a měl být propuštěn domů. Obvykle se na mě kolegové obraceli až naposledy a předtím už předepsali dlouhou řadu léků: proti arytmiím, vysokému tlaku, překyselení žaludku, protizánětlivé léky a tak dále. Očekávalo se, že sehraji svou roli a přidám svá „proti“ – tedy antidepresiva proti depresi a anxiolytika proti úzkosti.

Starý pán (nebo stará paní) žil už celá léta sám, vzhledem k chatrnému zdraví se zdržoval spíš doma, ztratil kontakt s dětmi i vnoučaty, kteří se usadili v jiném městě, přestal hrát s přáteli karty a pomalu chátral před televizí. Proč by takový pacient měl chuť starat se sám o sebe? A i kdyby mu antidepresivum prospívalo užíval by ho denně? Nejspíš by to s ním dopadlo jako s ostatními léky, které je tak obtížné od sebe odlišit a užívat podle předpisu ….

Opravdu jsem nechtěl k tomu zmatku ještě přispívat. Léky nejsou „limbické regulátory“. Sebral jsem tedy odvahu a napsal jsem do záznamu následující doporučení: „Co se týče deprese, nejvíc by pacientovi prospělo opatřit si psa (přirozeně malého, protože velký, silný pes by na procházce mohl způsobit pád svého majitele). Jestli pacient tvrdí, že pes je příliš náročný, ať si opatří kočku, s níž nemusí chodit ven. Pokud mu i to připadá náročné, přichází na řadu pták nebo ryba. Jestli pacient dále odmítá, doporučuji pěknou pokojovou květinu.

Zpočátku mi podrážděně volali lékaři z ortopedické chirurgie nebo z kardiochirurgie: „Obrátili jsme se na vás, abyste nám doporučil antidepresivum, a ne celý zvěřinec! Co máme podle vás napsat na předpis? V lékárně domácí zvířata nevedou!“ Přes má vysvětlování, která se zřejmě zdála přesvědčivá jen mně, nakonec pravidelně předepisovali antidepresivum sami. Zřejmě se domnívali, že stojí na straně moderní vědecké medicíny, která musí potírat hrozící tmářství „babských“ návodů.

Brzy jsem pochopil, že tak ničeho nedosáhnu a získám jen špatnou pověst. Sepsal jsem tedy letáček, na němž jsem shrnul různé vedecké studie k tématu, a ten jsem přikládal ke svým závěrům v materiálech pacienta. Doufal jsem, že tou cestou seznámím kolegy s některými pozoruhodnými výsledky,. Například se závěry studie uveřejněné v American Journal of Kardiology, v jejímž rámci byli muži a ženy, kteří utrpěli infarkt s nebezpečnými arytmiemi, sledováni více než rok. U těch, kteří měli domácí zvíře, byla ve srovnání s těmi, kteří zvíře neměli, šestkrát menší pravděpodobnost, že zemřou v následujícím roce. Nebo s výsledky další studie, podle níž staří lidé, kteří měli domácí zvíře, lépe psychologicky vzdorovali životním obtížím a méně navštěvovali lékaře. Připomeňme si ještě studii týmu Harvardovy univerzity, podle níž pouhá péče o pokojovou rostlinu snižuje o polovinu úmrtnost klientů v domově pro seniory, nebo studii věnovanou nemocným AIDS, která ukázala, že majitelé psů a koček méně propadají depresím. Nakonec jsem se ještě odvolal na „evangelium“ svých amerických kolegů, takřka posvátný časopis Journal of the American Medical Association. Ten uveřejnil v roce 1996 studii, která zjistila, že těžce postižení, takřka nehybní lidé (jako staří pacienti, ke kterým mě v nemocnici volali“ byli šťastnější, sebevědomější a měli zřetelně rozvinutější síť sociálních vztahů, jestliže vlastnili psa. Bylo dokonce prokázáno, že pouhá přítomnost zvířete ve vaší blízkosti vás činí „zajímavějším“ v očích okolních lidí.

V další studii doktor Allen z univerzity v Buffalu prokázal, že staré ženy (nad sedmdesát let), které bydlí samy, ale s domácím zvířetem, mají stejný tlak jako pětadvacetileté ženy, které žijí bohatým společenským životem.

Moje „příloha“ splnila svůj účel – už jsem neslyšel jedinou poznámku a lékaři se mi za zády nevysmívali, když jsem v dokumentaci jejich pacienta nechal jedno ze svých „zoologických“ doporučení. Na druhé straně se však obávám, že ani jeden pacient neodešel z nemocnice se psem nebo kočkou v náručí, ale předpis na Prozac dostali všichni. Myšlenka, že citový vztah je sám o sobě fyziologický zásah srovnatelný s lékem, prostě a jednoduše v medicíně ještě neprorazila, a to bez ohledu na to, je-li vědecky potvrzená nebo ne.

David Servan-Schreiber – Uzdravení bez léků a bez lékařů

Které otázky si položit

Úspěšná integrace psa do vašeho života vyžaduje pečlivé plánování. Tady je několik otázek které při pořizování psa je vhodné si (musíte) položit:

Proč chcete psa?

Proč chcete zrovna  čivavu?

Pes, nebo fenka?

Štěně, nebo pes dospělý?

Může psovi vyhovovat váš životní styl ?

Jste připravený i na výdaje které se psem souvisí? 

Pes může zasahovat do vašeho život. stylu. Nebudete jej možná moct nechávat samotného přes noc doma a i vaše dovolená bude ovlivněna - musíte najít spolehlivé místo, nebo osobu kde by jste ho mohl během vaši nepřítomnosti nechat. Nesmí se zapomínat ani na náklady. Návštěva u veterináře může být nákladná (a často i v nečekanou a v nevhodnou dobu). Ovšem největší investice která vás čeká je váš čas - pomazlit se s ním, chvilku si s ním pohrát, vždyť to je pro něj radost. S procházkami se čivava přizpůsobí Vašim potřebám, venčení může být krátké, potřebu může dělat i doma na k tomu určeném místě.

Připravte svůj domov
Než si přivedete psa domů musíte svůj domov pro něj řádně připravit. Když bydlíte v podnájmu měl by jste se dohodnout s majitelem jestli nemá námitky.  Musíte mít jistotu že štěkot vašeho psa nebude rušit sousedy nebo dokonce vás. Je vhodné ještě před příchodem psa rozdělit v rodině úkoly a odpovědnosti - kdo bude krmit,venčit, čistit, kartáčovat, uklízet po něm apod.
Jestli pořizujete psa pro děti, buďte připraven že jejich počáteční nadšení pravděpodobně brzo opadne a veškerá každodenní péče zbude na vás.

Bude to štěně, nebo pes dospělý?

Vychovávat psa může být docela zábavné a i uspokojivé. Štěně má čistý štít a tím máte příležitost ho vychovat tak, aby vyhovoval vám a vašemu život. stylu. Výchova štěněte znamená ale hodně práce a často i frustraci. Naučit ho na domácí řád a domácí pořádek je náročné a časté uklízení loužiček a hromádek taky není žádná legrace. Téměř každé štěně v průběhu dospívání rádo kouše do všeho co mu přijde do cesty a to bez jakýchkoliv zábran a mohou být při tom docela destruktivní - často se jim podaří rozkousat i vzácné a důležité věci. Většina štěňat zejména velkých sportovních plemen (labrador retr.) je plná energie a potřebují hodně pohybu. Nesmí se zapomínat ani na životnost psů : štěně znamená úvazek na 10-15 let. Čivava ji sice malé plemeno, ale štěňata mohou napáchat sice menší, ale také škody, není však problém ohradit místo, kde  štěně za nepřítomnosti domácích lídí v pořádku přečká dobu, kdy je samo.

Dospělý pes má výhody a nevýhody.

Dospělý pes většinou již zná základy domácího řádu a povely - sedět, zůstat, chodí na potřebu ven, atd., ale z předchozího pobytu si může přinést i řadu nešvarů. V podstatě lze říct že jeho chování je již ustálené a někdy nás může překvapit. (bojí se určitých lidí, lekne se určité věci, kousne určitou osobu a my nevíme vůbec proč to udělal... jistě mu to připomnělo něco z jeho minulosti, ale mi to nemůžeme předvídat).

Pohlaví
Psi zejména nevykastrovaný, jsou náchylnější na toulání a také se spíš poperou s jinými psy než feny. Psi potřebují většinou i delší procházky (protože potřebují na více místech značkovat). Psi bývají obvykle agresivnější než feny. Feny se snadněji cvičí a učí. U fen hrozí i riziko nechtěného zabřeznutí. Feny mají také trochu jiné myšlení, jsou ve svém chování komplikovanější, s háráním u malé čivavy není takový problém.

Výdaje
Výdaje bývají úměrné k velikosti psů. Čím větší pes, tím větší náklady, zejména na krmení a vet.účty (odčervení, antibiotika a pod)  v tom má čivava velkou výhodu.

Běžné zdravotní problémy
Některá plemena jsou náchylnější k určitým zdravotním problémům než jiná. U čivav se uvádí vyšší náchylnost k epilepsii. Z těžkých vad se vyskytuje zejména volná čéška (patella), která způsobuje špatnou chůzi. Abyste na minimum snížili možnost, že se u Vašeho psa tato vada nevyskytne, je nutné se chovatele zeptat na vyšetření patelly u rodičů štěňat.

Použitá literatura s laskavým souhlasem Veterinární kliniky NISA, Liberec

Naše čivava a ostatní psy

Mám staffordšírského bulteriéra, když jsem si pořídila Aki, byly Šivině, staffbulce, 4 roky a bála jsem se první její reakce, ale sháněla jsem různé informace a věděla jsem, že to půjde. Když jsme přijeli poprvé domů moje dcera vzala Šivinu na vodítko, já jsem dala Šivině očuchat zadeček Aki, pak jsem jí před Šivinu postavila, Šivina si ji důkladně očuchala, Aki byla klidná, Šivině jsem říkala malý pejsek a to bylo první setkání, které dopadlo nad očekávání dobře, od té doby jsou naše holky nerozlučné kamarádky. Fakt je, že si neumím představit, kdyby to bylo obráceně. Kdyby byla doma Akinka a přivedla bych jí štěně staffbula, to by asi byl daleko větší problém. Když už je doma čivava, je nejlepší přivést další čivavku, ale štěně velkého plemene k již domáci čivavě by asi byla velká práce a psychologie a stejně by se musely stále hlídat.

Obecně mohu říci, že nechám Aki hrát pouze se psy, které dobře znám, když psa neznám, mám Aki vždy na vodítku, druhý pes musí být také na vodítku a pozoruji jejich reakci, ale radši Aki s cizími psy nenechávám hrát. Velcí psi, by si s Aki rádi hráli, ale Aki se jich trochu bojí, tak vyhledávám velikostně přibližně stejné pejsky a většinou kluky, s fenama jen, které znám. Obecně platí, lépe si hrají vždy opačné pohlaví, tam je většinou jistota, že se nepoperou, ale může se najít výjimka.

Když máte méně času, chodíte například do práce na 8 hodin a nikdo se o čivavu v této době nemůže postarat, doporučuji, pokud to jde, pořídit ještě jednu čivavu, mohou si dělat společnost a při čekání na Vás, až přijdete z práce, jim čas rychleji ubíhá.