Mé první setkání s čivavou před 19 lety

 Zak Z Kmochova zátiší

Historie plemene v ČR

Mexickým trpaslíkům se v Čechách líbí

Mexičtí indiáni jim říkají Chi-Hua-Hua, my jsme si je počeštili na čivavy. Majitelé těchto něžných psíků představujících nejmenší plemeno na světě se snad neurazí ani pro „uliční blechy“. Drobounké a čilé jako blešky, zvědavé jako opičky a lehkonohé jako gazely jsou čivavy. Jejich jablíčkovitou hlavu s velkýma očima a ušima a s nápadně krátkým čumáčkem charakterizuje však smělý pohled …

Za první majitelkou čivavy u nás,  MUDr. Jitkou Pacltovou, jsme se rozjeli do Nymburka.

Jak jste se vlastně k čivavám v sedmdesátých letech u nás téměř neznámých dostala?

Úplně náhodou. V té době jsem chovala barzoje (a dlužno říci, velmi úspěšně – až k titulu světového šampióna – pozn. Redakce). Jeden z mých psů zaujal chovatelku čivav z USA, paní Wrigtovou a tak jsem po jejím naléhání vyměnila štěně barzoje za čivavy. První čivovou u nás se tak stala fenečka Ali-Ettes Carissima.

Chovat plemeno do té doby u nás téměř neznámé nebylo jistě jednoduché …

To opravdu ne. Ke krytí jsem musela fenečku složitě dopravovat na západ, a když konečně porodila, štěňátka čtvrtý den uhynula. To se po čase opakovalo ještě jednou. Nikdo neznal příčinu: matka měla spoustu mléka a o štěňátka se pečlivě starala. Pak jsem ve východním Berlíně objevila slavného baletního mistra, který se zabýval chovem čivav. Také jemu předtím uhynuly dva vrhy a pitva prokázala, že hladem. Teprve později se zjistilo, že měla sice vyvinutý polykací reflex, ale neměla sací. Kromě této cenné informace jsem tam získala i možnost krytí. Tak přišla na svět Amecameca – první čivava narozená v Československu. Později jsem od paní Wrightové ze Spojených států dostala psa Ali-Ettes Luigiho, takže za krytím už nebylo nutné jezdit.

„Paní doktora je hodná, má ráda pejsky bohaté i chudé,“ prozradil nám o MUDr. Pacltové jeden nymburský chlapeček. A opravdu: pod střechou rodinného domku s milým názvem SVATÝ KLID tu vedle smečky mexických krasavců a dvou něžných vipetů spokojeně žije i skupinka odložených psů nejrůznějšího původu. Právo na dobré bydlo i lásku páníčků tu mají všichni stejné.

Úryvek z článku časopisu Pes přítel člověka č. 2/1997

Text Milada Mikulcová