Péče o drápky
 

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.

STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.

Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.

Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.

Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.

I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

 

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

 

Péče o anální žlázky
 

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.

 


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec

Péče o drápky

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.
STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.
Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.
Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.
Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.
I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

Péče o anální žlázky

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec

Péče o uši

S pravidelnou péčí o uši, by se mělo začínat u štěňat relativně brzy, již okolo 4 měsíce. U takto mladého zvířete, hlavně proto, aby si na tento, často pro psy nepříjemný úkon již od malička zvyklo a v pozdějším věku kdy je pravděpodobnější větši tvorba ušního mazu s sebou nechalo bez potíží manipulovat.
Frekvence čištění uší je velice individuální v závislosti na plemeni,stáří a celé řady dalších faktorů, ale obecně lze doporučit za normálních okolností čištění zhruba jednou za měsíc. K tomuto účelu je nejvhodnější použít komerčně vyráběné přípravky na čištění uší u zvířat. Tyto preparáty se vyznačují tím, že mají schopnost rozpouštět ušní maz a částečně desinfikují povrch zvukovodu. Čistící roztok aplikujeme přímo do ucha a poté zvukovod přes kůži krátce promneme.Zvíře je pak samo schopno přebytečný roztok s nečistotami vyklepat z uší na vnitřní stranu ušního boltce, kde jej po chvíli utřeme do sucha.
Je zapotřebí zdůraznit,že v případě že je ušní boltec nebo zvukovod zarudlý, je na něm nahromaděno velké množství ušního mazu, nebo z něho vytéká hnis, je tento stav pro zvíře velice bolestivý a není vhodné uši čistit bez předchozí konzultace s veterinárním lékařem. Může se již jednat o zánět zvukovodu, který je potřeba léčit antibiotiky.

Já mám trochu jiné zkušenosti - u čivavy, pokud nemá žádný problém, jen uši vytřít nasucho, nic víc.

 

Péče o drápky
 

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.

STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.

Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.

Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.

Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.

I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

 

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

 

Péče o anální žlázky
 

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.

 


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec



Více zde: https://smart-heart.webnode.cz/pece/
Péče o uši

S pravidelnou péčí o uši, by se mělo začínat u štěňat relativně brzy, již okolo 4 měsíce. U takto mladého zvířete, hlavně proto, aby si na tento, často pro psy nepříjemný úkon již od malička zvyklo a v pozdějším věku kdy je pravděpodobnější větši tvorba ušního mazu s sebou nechalo bez potíží manipulovat.
Frekvence čištění uší je velice individuální v závislosti na plemeni,stáří a celé řady dalších faktorů, ale obecně lze doporučit za normálních okolností čištění zhruba jednou za měsíc. K tomuto účelu je nejvhodnější použít komerčně vyráběné přípravky na čištění uší u zvířat. Tyto preparáty se vyznačují tím, že mají schopnost rozpouštět ušní maz a částečně desinfikují povrch zvukovodu. Čistící roztok aplikujeme přímo do ucha a poté zvukovod přes kůži krátce promneme.Zvíře je pak samo schopno přebytečný roztok s nečistotami vyklepat z uší na vnitřní stranu ušního boltce, kde jej po chvíli utřeme do sucha.
Je zapotřebí zdůraznit,že v případě že je ušní boltec nebo zvukovod zarudlý, je na něm nahromaděno velké množství ušního mazu, nebo z něho vytéká hnis, je tento stav pro zvíře velice bolestivý a není vhodné uši čistit bez předchozí konzultace s veterinárním lékařem. Může se již jednat o zánět zvukovodu, který je potřeba léčit antibiotiky.

Já mám trochu jiné zkušenosti - u čivavy, pokud nemá žádný problém, jen uši vytřít nasucho, nic víc.

 

Péče o drápky
 

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.

STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.

Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.

Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.

Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.

I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

 

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

 

Péče o anální žlázky
 

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.

 


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec



Více zde: https://smart-heart.webnode.cz/pece/

Péče o uši

S pravidelnou péčí o uši, by se mělo začínat u štěňat relativně brzy, již okolo 4 měsíce. U takto mladého zvířete, hlavně proto, aby si na tento, často pro psy nepříjemný úkon již od malička zvyklo a v pozdějším věku kdy je pravděpodobnější větši tvorba ušního mazu s sebou nechalo bez potíží manipulovat.
Frekvence čištění uší je velice individuální v závislosti na plemeni,stáří a celé řady dalších faktorů, ale obecně lze doporučit za normálních okolností čištění zhruba jednou za měsíc. K tomuto účelu je nejvhodnější použít komerčně vyráběné přípravky na čištění uší u zvířat. Tyto preparáty se vyznačují tím, že mají schopnost rozpouštět ušní maz a částečně desinfikují povrch zvukovodu. Čistící roztok aplikujeme přímo do ucha a poté zvukovod přes kůži krátce promneme.Zvíře je pak samo schopno přebytečný roztok s nečistotami vyklepat z uší na vnitřní stranu ušního boltce, kde jej po chvíli utřeme do sucha.
Je zapotřebí zdůraznit,že v případě že je ušní boltec nebo zvukovod zarudlý, je na něm nahromaděno velké množství ušního mazu, nebo z něho vytéká hnis, je tento stav pro zvíře velice bolestivý a není vhodné uši čistit bez předchozí konzultace s veterinárním lékařem. Může se již jednat o zánět zvukovodu, který je potřeba léčit antibiotiky.

Já mám trochu jiné zkušenosti - u čivavy, pokud nemá žádný problém, jen uši vytřít nasucho, nic víc.

 

Péče o drápky
 

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.

STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.

Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.

Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.

Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.

I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

 

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

 

Péče o anální žlázky
 

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.

 


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec



Více zde: https://smart-heart.webnode.cz/pece/

Péče o drápky

Péče o drápky je důležitá obzvláště u lehčích psů malých a středních plemen u kterých nedochází k dostatečnému obrušování drápků při pohybu. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rovněž pátým prstům na hrudních končetinách neboť tyto se neobrušují vůbec a jsou nejčastějším zdrojem problémů.
Při zkracování drápků je nutná obezřetnost, protože při přílišném zastřižení drápku můžeme poranit bohatě krvené krevní lůžko,což je pro zvíře nesmírně bolestivé a intenzivně krvácí. I zde proto raději doporučuji,zvláště nezkušeným majitelům zkracování při pravidelných prohlídkách v ordinaci.

STŘÍHÁNÍ DRÁPKU
Stříhání drápkůJakmile uslyšíte známé „cvak - cvak - cvak" v momentě, kdy váš pejsek přechází po dlaždicích, víte, že je tu opět ten čas, čas na stříhání drápků. Pravidelné stříhání drápů je důležitou součástí péče o zdraví vašeho psa.

Nezapomínejte, že neostříhané drápky mohou způsobovat spoustu problémů, mezi jinými i zatržení drápků, což je velice bolestivá a krvácející záležitost.
Zatímco některým psům stříhání drápků nevadí, pro jiné je čirým utrpením. Udělejte ze stříhání zábavu, ne boj. Pokud váš pes nebyl dosud na stříhání zvyklý, začněte pomalu.

Tady je několik tipů, jak správně začít.
Začněte u štěněte. Čím dřív začnete, tím lépe si váš pejsek na stříhání zvykne. Časté stříhání ve štěněčím věku pomůže zmírnit strach z této procedury. Poučte se o anatomii. Středem každého drápu vede krevní a nervové zásobení , kterému se říká drápové lůžko. U bílých nepigmentovaných drápů ho můžeme vidět jako růžový střed. Bohužel, u černých drápů toto lůžko nevidíme. Pokud dráp zastřihneme až do drápového lůžka způsobíme bolest a silné krvácení. Proto je vždy zapotřebí stříhat několik milimetrů pod koncem lůžka a u černých drápků stříhat na několikrát a to jen po malých kouscích, abychom předešli zastřižení. Vždy používejte pouze ostré a vhodné kleštičky na drápky, které jsou pro psy vyráběny. Existuje velký výběr a váš veterinář vám jistě rád poradí ty nejvhodnější. Jako obecné pravidlo také platí, že ta část drápu, která se zužuje a stáčí dolů může být ustřižena. Někteří psi budou při stříhání spokojeně sedět na vašem klíně nebo stát na stole, ale většinu budete muset více či méně přidržovat. Můžete si s pejskem sednout na podlahu, pevně ho držet v náručí, poprosit někoho aby vám ho přidržoval na stole. Cokoliv vyhovuje vám i jemu je správně. Pokud jste tedy připraveni, máte vhodné kleštičky a víte kde střihnout, můžete začít. Stříhejte pod úhlem 45° s ostrou částí kleští směřující ke konci drápu. Při stříhání pigmentovaných drápů stříhejte po malých kouscích a kontrolujte střed drápu. Jakmile se objeví ve středu tmavá tečka, nestříhejte dále. To je začátek drápového lůžka.

Dobrá zpráva je, že čím častěji budete drápky stříhat, tím se drápové lůžko zkrátí a drápky budete moct stříhat kratší. Ideální délka drápů je taková, kdy se pes stojící na podlaze podlahy drápy nedotýká.

I když pokaždé budete pečlivě dbát na to, abyste dráp nezastřihli, může se stát, že k zastřižení přece jen dojde. Krvácení se můžete pokusit zastavit jodovými přípravky, pokud by dráp krvácel i nadále, zkuste lehký obvaz zhruba na 15 minut. Pokud ani to nepomáhá, kontaktujte veterináře.

 

Po této procedúře dávám čivavě odměnu - už se na ni těší a vydrží chvilku v klidu a to praktikuji u všeho, co psík nemá moc v oblibě - vykroucení klíštěte, vytření uší, podávání léku ap.

P. Veverková (chovatelská stanice Vida Perra) mi doporučila stříhat drápky tak, že pejsek leží na zádech na Vašich kolenou, to se mi osvědčilo u Bona, který si za žádnou cenu nechtěl nechat ostříhat drápky. Zde je názorné foto Caravelle Ave Bengal (Freya), které jsou stříhány drápky:

 

   

 

Péče o anální žlázky

Anální váčky jsou pachové žlázky u psa v oblasti konečníku, které mají tenké vývody ústící na vnitřní straně řitního otvoru. V těchto váčcích se hromadí intenzivně zapáchající sekret. K jejich pravidelnému vyprazdňování dochází za normálních okolností při odchodu trusu, nebo při otírání konečníku o různé předměty. Někdy však může dojít k mechanickému ucpání vývodů nebo k zánětu což má za následek nadměrné hromadění sekretu v žlázkách. Tento stav je pro zvíře nepříjemný a projevuje se nadměrným olizováním oblasti konečníku, drbáním, otíráním konečníku (sáňkováním). Přeplněné žlázky je nutné v těchto případech odborně vymačkat a vyprázdnit. Při zanedbání zánětu análních žlázek může dojít k jejich prasknutí, což je opět pro zvíře bolestivé a komplikuje následnou léčbu.
Pokud se záněty análních váčků často opakují je vhodné přistoupit k jejich chirurgickému odstranění.

 


S laskavým svolením Veterinární kliniky NISA, Liberec

Péče o uši

Na čištění uší se mi osvědčil Jarišův roztok (kapky). Moje staffordka je bohužel alergická, a dále měla velké problémy s ušima, stále jsme kapali nějaké kapky, ale skoro jí už nic nezabíralo. Teď jí 1x týdně vytřu ouška Jarišovým roztokem a je po potížích. Jsem moc šťastná, že Šivinku už uši nebolí, bylo to hrozné. Je to zázrak!

Jarischův roztok – složení

Složení Jarischova roztoku je kombinací kyseliny borité s glycerinem, rozpuštěné v demineralizované vodě. Jeho pH je mírně kyselé. Používá se k ošetření pleti postižené ekzémy a na celkové zklidnění pokožky. Je běžně k dostání v lékárně bez předpisu. Ve velké oblibě ho mají i dermatologové.

Jarischův roztok je dermatologikum, které má toto složení: 0,067 % methylparabenu, 0,033 % propylparabenu, glycerolu a kyseliny borité 2 %.

 

Zásady ošetření zvukovodu

Jak často, čím a jak vlastně správně čistit ucho, to bývá častý dotaz majitelů psů, ale i koček.
Snad vám tedy tento převzatý článek našeho předního dermatologa pomůže se správně zorientovat v této problematice.

Zásady  ošetření  zvukovodu, Prevence  otitid

MVDr. Jan Rybníček Dipl. ECVD MRCVS
a MVDr. David Hanzlíček Dr. Vet. Med.
Klinika Jaggy s.r.o., Komárovská 5, 617 00 Brno, Sborník ze seminářů společnosti Bioveta, červen 2011

Vnější ucho je složeno z ušního boltce, záhybů/gyr boltce, vstupu do vnějšího zvukovodu a vnějšího zvukovodu (vertikálním a horizontálním kanálem zvukovodu). Vnější zvukovod je u psa velmi dlouhý, narozdíl od člověka, lomí se, takže při čištění a manipulaci je minimální riziko porušení ušního bubínku. Povrch vnějšího ucha je tvořen kůží.
Střední ucho je od vnějšího ucha odděleno ušním bubínkem a je tvořeno kostěnou dutou strukturou podobnou bubnu (tympanická bula), vystlanou na povrchu sliznicí a sluchovými kůstkami (kladívko, kovadlinka a třmínek). Při porušení celistvosti bubínku dochází k propojení prostoru vnějšího a středního ucha a tím k možnému přestupu infekce. Středním uchem procházejí některé důležité nervy inervující hlavu a obličej. Z toho důvodu při zánětu středního ucha může dojít též k neurologickým problémům. Střední ucho komunikuje s hltanem (dutinou ústní) tzv. Eustachovou trubicí, která je zodpovědná za vyrovnávání tlaku mezi vnějším prostředím a středním uchem. Bohužel, touto trubicí může přestoupit do středního ucha infekce, nicméně k tomuto dochází u psů vzácně.
Vnitřní ucho je tvořeno vlastním sluchovým orgánem (tzv. hlemýžď) a sluchovým nervem, který spojuje vnitřní ucho se sluchovým centrem v mozku. Vnitřní ucho je dobře chráněno hluboko v lebce kostmi lebky.

1. Co je v normálním psím uchu?

Zdravé psí ucho obsahuje minimum sekretu. To, co je přítomno, je složeno z korneocytů (odumřelých buněk kůže), mazu (cerumenu) a malého množství komenzálních (neškodných) mikroorganismů. Maz je komplexní směs žlázových sekretů z modifikovaných apokrinních (potních) žláz, mazových žláz a sekretů povrchového epitelu zvukovodu. Obsahuje mastné kyseliny (zejména myristovou a palmitovou), skvalen, cholesterol, estery cholesterolu, mastné aldehydy, vosky, triglyceridy, lecitin, sphingomyelin, ceramidy a protilátky (IgG). Do cerumenu jsou v množství 40-60% vmíchány nečistoty, chlupy a odumřelé buňky kůže. U některých psů může být normálně v horizontálním kanále přítomna mazová zátka, která znemožňuje vizualizaci bubínku při otoskopickém vyšetření. Tento fenomén nemá prakticky žádný klinický význam. Ochlupení zvukovodu většiny psů (výjimkou jsou některá plemena jako pudl, španělé, ši-tsu nebo někteří teriéři) je velmi řídké a chlupy jsou zakrnělé. V oblasti těsně před bubínkem je ale patrný trs větších chlupů.

2. Potřebuje zdravé psí ucho čištění?

Normální zdravé ucho psa nevyžaduje žádné čištění. Neustálá produkce mazu a odumřelých buněk je synchronizována s tzv. samočistící schopností zvukovodu. Samočistící mechanismus je znázorněn na obrázku níže a spočívá v neustálém toku mazu a odumřelých buněk nahoru a ven ze zvukovodu, zajišťovaným procesem zvaným epiteliální migrace. Nadměrné a neuvážené čištění zdravého ucha může narušit tento proces a tak může dojít k nadměrnému špinění uší
až k zánětu zvukovodů.

3. Kdy je čištění nezbytné?

V některých situacích je čištění uší zcela nezbytné. Jedná se zejména o tyto:

  • Vnější zvukovody produkují nadměrné množství mazu nebo pokud jsou zvukovody nadměrně ochlupeny a nefunguje přirozené samočištění
  • Porušení normální ušní mikroflóry u psů - plavců
  • U psů s otitidou - zánětem ucha (vnějšího a/nebo středního), kdy je čištění uší nutné jako součást léčby - doplněk k antimikrobiálním / glukokortikoidním kapkám
  • Při prevenci zánětů spojených s infekcí a/nebo nadměrnou tvorbou mazu

Nadměrná produkce mazu a/nebo narušení samočistících schopností zvukovodu v důsledku nadměrného ochlupení může hrát významnou roli jako predisponující faktor ve vzniku bakteriální infekce s následnou otitidou. V těchto případech je pravidelné čištění uší profylaktické a může zamezit opakované antimikrobiální léčbě. Narušení samočistící schopnosti může též být podnětem k chirurgické intervenci, jako je resekce laterální stěny zvukovodu za účelem zlepšení ventilace a drenáže. Plavání je dalším predisponujícím faktorem vzniku otitidy.
U některých psů nedochází k žádným problémům i při častém zvlhčování zvukovodů. Avšak
u jiných může dojít k sekundárním infekcím, pravděpodobně v důsledku ekosystémových změn ve zvukovodu, ke kterým dochází v důsledku zvýšené vlhkosti a teploty. V těchto situacích může profylaktické čištění zamezit infekci.

Čištění uší hraje významnou úlohu při managementu otitidy, neboť:

  • přítomnost exsudátu (výpotku, hnisu) a nečistot může zamezit adekvátnímu otoskopickému vyšetření
  • exsudát a nečistoty mohou fyzicky zamezit průniku lokálních léků (ušní kapky)
  • mikroorganismy mohou být chráněny lipidy na povrchu buněk zvukovodu a v mazu. Toto může zamezit kontaktu s antimikrobiálním přípravkem, umožnit tak přežívání mikroorganismu a opětovné infekci po ukončení povrchové léčby
  • uvnitř záhybů zvukovodů nebo ve středním uchu mohou přetrvávat větší shluky nečistot, uvnitř kterých jsou chráněny mikroorganismy které způsobí reinfekci
  • hnisavé exudáty mohou inhibovat aktivitu některých antibiotik
  • chronické změny zvukovodu mohou vyústit v defektní epiteliální migraci (porušení samočistícího mechanismu) a čištění může být nezbytné, dokud tento proces není obnoven
4. Co obsahují roztoky na čištění uší a jak fungují?

V současné době je na trhu široké spektrum přípravků určených k čištění vnějšího zvukovodu psa a případně kočky. Obsahují celou řadu složek, obecně známé jako cerumenolytika („rozpouštědla mazu“). Jedná se o složky jako jsou surfaktanty (povrchově aktivní látky), keratolytika (látky změkčující pokožku) a detergenty (čistící látky). Jejich hlavní úlohou je rozrušit a odstranit maz a nečistoty ze zvukovodu. Fungují na bázi tří principů:

Rozpuštění – materiál, který je rozpustný v roztoku čistícího prostředku je po rozpuštění odstraněn.

Disperze – Čistící prostředek mechanicky rozruší maz a nečistoty na drobné kousky a znemožní jejich zpětnému shlukování tím, že je obalí stabilizátorem, např. surfaktantem nebo polymerem.

Preferenční zvlhčení – pokud má čistící roztok vyšší afinitu k výstelce zvukovodu než cerumen, nečistoty a cerumen jsou odloupnuty z povrchu výstelky.

Přípravky na čištění uší běžně obsahují navíc antimikrobiální látky. Různé přípravky mají různou kombinaci ingredientů. Řada klinických studií ověřila antimikrobiální aktivitu některých přípravků a např. kombinace kyseliny mléčné, salicylové, propylenglykolu, surfaktantu a parchlormetaxylenolu je dobře účinná jak proti většině druhů patogenních bakterií tak i proti kvasinkám.

 

5. Techniky čištění zvukovodu

1. Základní výplach ucha

Jedná se o nejčastější formu čištění zvukovodu. Jednou rukou pevně držíme a natahujeme boltec zatímco druhou instilujeme roztok, dokud téměř nevytéká ze zvukovodu. Prakticky všechny čistící přípravky mají dlouhý aplikátor, ale není vhodné se špičkou aplikátoru dotýkat kůže ucha, aby na něm nedošlo k ulpívání nečistot a průniku infekce na aplikátor, případně do kapek. Po aplikaci je potřeba promasírovat vstup do zvukovodu a zvukovod. Majiteli je potřeba názorně ukázat jak správně palpovat zvukovod, aby technika byla efektní. Správná technika masáže vyvolává „čvachtavý“ zvuk. Po masáži je potřeba nechat psa nadbytek roztoku vytřepat a boltec a zvukovod vysušit čtvercem gázy namotaným na prst. Gázové čtverce si může majitel zakoupit v lékárně a jsou mnohem lepší než vata, neboť neuvolňují vlákna. Rozhodně by neměly být používány ušní tyčinky, neboť při jejich zasunutí do zvukovodu dochází k zasunutí nečistot zpět do hloubky. Majitele je vhodné instruovat, aby prováděl důkladnou inspekci použité gázy na přítomnost nečistot. Toto je zejména důležité, pokud je čištění uší prováděno dlouhodobě, neboť přítomnost nebo absence nečistot a mazu může být použita k určení frekvence čištění. Pokud je gáza velmi špinavá, je vhodné výplach zopakovat opět druhý den nebo i více dnů po sobě dokud se neomezí sekrece. Jakmile se dosáhne toho, že je gáza zcela čistá, lze uši čistit ob den. Pokud i nadále nejsou žádné nečistoty produkovány, může být dostačující čištění dvakrát nebo i jednou týdně. Jakmile však dojde opět ke znečišťování gázy po výplachu, je nutno opět adekvátně zkrátit interval.

 

2. Použití balonku

Pomocí ušního balonku lze provést důkladnější a hlubší výplach zvukovodu a v některých případech je vhodné majitele tuto techniku naučit. Aplikátor balonku nesmí po zasunutí těsně přiléhat ke zvukovodu, neboť při aplikaci by došlo k nadměrnému tlaku a mohlo by dojít k prasknutí bubínku. Aplikátor by měl být jemně zasunut do vertikálního kanálu tak, aby při zmáčknutí balonku mohl přebytek tekutiny volně odtékat ven. Sám balonek nesmí být použit k odsávání přebytečného roztoku ze zvukovodu, jinak dojde ke kontaminaci balonku.

 

3. Systémy na výplachy ucha napojitelné na vodovodní baterii

Některé farmaceutické firmy vyrábějí různé více či méně použitelné soupravy na výplachy zvukovodu. Příkladem je „Auriflush“ systém od Schering-Plough. Jedná se o systém, který umožňuje rychlé vyčištění zvukovodů na nesedovaném zvířeti u veterinárního lékaře. Systém se napojí na vodovodní baterii a současně vyplachuje i odsává. Nicméně pokud je přítomna ve zvukovodu výrazná infekce se zánětlivými změnami a zejména pokud je přítomen zánět středního ucha s prasklým bubínkem, není výplach tímto systémem dostatečně účinný.

 

4. Hluboký výplach hadičkou pod kontrolou videootoskopu

Jedná se o nejvhodnější metodu k hlubokému výplachu uší, zejména v případech ruptury bubínku, kdy umožňuje výplach dutiny středního ucha a je zcela nezbytnou součástí terapie otitis media. Před vlastním výplachem je vhodné použít bezpečný (ne ototoxický) přípravek s dobrými cerumenolytickými vlastnostmi, který odstraní nadbytečné nečistoty a maz ze zvukovodu (viz bod 1). Vlastní proces se provádí v celkové anestezii pod kontrolou videootoskopu a vyžaduje zkušený personál veterinárního pracoviště.


S laskavým svolením: MVDr. Alice Franková, Francouzská 2457, 272 01 Kladno-Kročehlavy
 

 

 

 

 

 

 

Výživa psa

Toto téma je předmětem velmi častých dotazů mých klientů. V chovu psů došlo za posledních 10 let k mnoha zásadním změnám, z nichž nejvýznamnější se týkají zavedení suché a konzervované stravy, a dále nových pohledů a možností v očkování a odčervování psů a koček. Tyto změny s sebou přinesly mnoho nového a vyvolaly řadu diskusí a dohadů. Pro ty, kteří se se zavedením těchto novinek na trh seznámili i se zkušenostmi zahraničních odborníků není problém se na základě dostatečných informací rozhodnout, co a jak dál, co změnit a co ne. Pro ty, kteří nemají tu možnost účastnit se jako já přednášek těchto odborníků z předních evropských i amerických univerzit si dovoluji právě níže zvolenou formou informovat o těchto nových pohledech a faktech. Na Vás pak je, aby jste si udělali vlastní úsudek a rozhodnutí jak bude u svého psa postupovat.

Jak tráví pes:

Pes má relativně krátký zažívací trakt. Proto potrava prochází střevem psa dosti rychle. Aby za tuto krátkou dobu došlo k dobrému natrávení a vstřebání potravy musí se podle jednotlivých složek stravy vytvářet určitá skladba a množství trávicích šťáv a bakteriální mikroflóry. Toto přizpůsobení se trvá při krmení stejné stravy 7 - 14 dní. Po této době je strava optimálně využívána a vstřebávána, avšak pouze za předpokladu, že krmíte stále stejné krmení ve stejných poměrech. Krmit stále stejně znamená, že všechna krmení během dne jsou stejného složení. Ne něco jiného ráno v poledne opět jiný druh potravy a večer zase něco jiného, ale vždy to samé tzn.: Pokud psa krmíte doma připravovanou stravou, dostane ráno maso + příkrm, v poledne stejné maso a stejný příkrm a večer totéž. U psa krmeného granulemi celý den jen granule. Tento příklad je samozřejmě o krmení štěněte, neboť dospělé psy krmíme jen 1x denně kromě dog, kterým krmivo dělíme ráno 1/3 večer 2/3 denní krmné dávky. Pokud složky a poměry v krmné dávce nedodržujete, nebo krmíte každý den něco jiného, nemůže dojít k přizpůsobení zažívadel. Tím dochází k tomu, že pes má potřebu daleko většího množství potravy. Také zásobení organismu potřebnými vitamíny a minerály bývá narušeno, což se odráží zejména v kvalitě srsti a množství a konzistenci stolice.

Také pokud do relativně stálé krmné dávky zařadíte náhle jiný druh krmiva (např. masovou konzervu o vánocích,větší množství pamlsků apod.), vede tato náhlá změna většinou k vyvolání průjmu. Střevo totiž reaguje na tuto náhlou změnu krmné dávky jednorázovým zvýšením množství střevních šťáv. Tyto se nestačí v další průběhu zažívacího traktu vstřebat a dochází k průjmu.

Stravitelnost stravy však závisí též na technologii jejího zpracování. Zatímco stravitelnost doma připravované stravy je kolem 40 % stravitelnost u sušené komerčně připravované stravy je 60-80 %. Z toho vyplývá, že suché stravy potřebuje pes zhruba o 1/3 až 1/2 méně než stravy doma připravované.

Výhody a nevýhody jednotlivých druhů stravy:


 

1. Doma připravovaná strava, tj. maso, příkrmy,zelenina aj.

Výhody:


 

  • velmi aromatická strava z toho vyplývá její chutnost a dobré přijímání psem

 

Nevýhody:


 

  • těžko se vylaďuje krmná dávka, co do skladby živin, vitamínů a mirálů
  • náročná příprava a skladování
  • ekonomicky méně výhodné než většina suchých krmiv

 

2. Konzervy

Výhody:


 

  • aromatická dobře přijímaná strava
  • jednoduchá skladovatelnost
  • snadné dávkování
  • kompletnost krmné dávky

Nevýhody:


 

  • vysoké procento vody ( cca 70 %) platíte vodu, pes se vodou nezasytí, proto je spotřeba těchto krmiv vysoká
  • ekonomicky nevýhodné

3. Suché krmivo

Výhody:


 

  • plně vyvážená strava dle věku a zatížení psa obsahuje veškeré vitamíny a minerály
  • snadná skladovatelnost
  • jednoduché dávkování
  • ekonomicky výhodné

Nevýhody:


 

  • málo aromatické krmivo, zhoršené přijímání při přechodu z aromatických krmiv

Jaké druhy průmyslově vyráběných krmiv máme?

  • Suchá kompletní krmiva (podáváme suchá nebo vlhčená).
  • Suché příkrmy (k míchání s masem nebo masovými konzervami).
  • Konzervy kompletní ( podáváme bez příkrmu ).
  • Konzervy masové (podáváme s příkrmem).

Jak postupovat při krmení tradičními krmivy?

Sestavit krmnou dávku podle literatury (např.Výživa psa a kočky). Krmit stále stejné komponenty a dodávat potřebné vitamíny. V případě březosti, kojení, vysoké zátěže apod. spočítat novou dávku.

Jak postupovat při krmení konzervovanými krmivy?

Pokud krmíme kompletní konzervou dáváme pouze tuto konzervu. Strava obsahuje dostatečné množství vitamínů. Pokud krmíme pouze masovou konzervu je nutno přidávat příkrm. Příkrmem se rozumí např.vločky, rýže, těstoviny. V zásadě krmíme stále stejný příkrm ve stále stejné dávce. Poměr mezi složkou masitou a příkrmem je třeba určit podle krmných tabulek v závislosti na druhu konzervy, příkrmu a velikosti a zatížení psa. Přídavek vitamínů je ve většině případů nutný.

Je možné kombinovat konzervu se sušeným krmivem?

Ano, tato kombinace je možná. I zde však platí zásada dodržování stejných poměrů. Přídavek konzervy do sušeného krmiva je využíván zejména v těch případech, kdy psa, který nechce samotné sušené krmivo přijímat chceme na toto krmivo postupně převést a konzervu používáme vlastně na ochucení. Dávku konzervy postupně snižujeme. Tím si pes zvykne na suchou stravu a konzervu můžeme pak úplně vysadit.

Čím se řídit při krmení suchými krmivy?

Než koupíme celé balení je lépe se zeptat, zda prodejce nemá testry jednotlivých značek. Testaci provádíme tak, že všechny vzorky dáme vedle sebe žádný do misky, na kterou je pes zvyklý, neboť k té by šel jako první. Pak už jen pozorujeme, které krmivo pes sežral jako první. Stává se, že na počátku pes od všech krmiv ochutná, a pak začne žrát jednotlivé značky v pořadí, jak mu chutnaly.

  • Krmit pouze krmivo určené pro daný druh, tzn.psům psí, kočkám kočičí.
  • Krmit krmení určené pro danou kategorii z hlediska věku a zatížení.
  • Neprovádět náhlé změny v krmné dávce.
  • Při přechodu z jednoho druhu krmení na druhé i při střídání různých značek kompletního krmení je nutno nové krmení postupně přimíchávat do krmné dávky, a to tak, že část původního krmení postupně nahrazujeme krmením novým až do úplného přechodu jen na nové krmení. Tento postupný přechod by měl trvat 7 - 14 dní.
  • Pokud zvíře vybírá z krmné dávky pouze staré krmení a nové nechce, je nutno použít jiné metody. Ta spočívá v předkládání pouze nového krmení. Odmítání nového krmiva psem však není bezdůvodné, většinou mu prostě nechutná, a proto bychom raději měli zvolit takové krmivo, které bude pes přijímat s chutí. Při náhlém přechodu na nový druh krmení se u většiny psů objeví průjem nebo řidší stolice po dobu cca. 3 dnů poté se stav samovolně upraví.
  • Pokud krmíte kompletními krmivy, nepřidávejte žádné pamlsky s obsahem vitamínu A a D, ani jiné vitamínové a minerální preparáty bez konzultace s veterinářem. Může tím vážně ohrozit zdravotní stav Vašeho psa.

Může štěně dostávat mléko?

Štěňatům lze mléko podávat. Některá štěňata však mají po kravském mléku průjem, v těchto případech je podávání mléka striktně zakázáno. Pro výživu štěněte je však lepší podávat kvalitní krmivo a k němu dostatek vody.

Jakou značku krmení koupit?

Takovou, která bude Vašemu zvířátku chutnat viz výše "testry krmiv".

Většina firem dodávající krmení na náš trh vyrábí krmiva odpovídající potřebám zvířat. Cenové rozdíly jsou dány odlišností technologie výroby, konzervace a použitých komponent a dále obchodní strategií té která firmy. Ve většině případů však lze říci, že vyšší cena je odrazem vyšší kvality krmiva. Kvalita krmiva se mimo jiné pozná například na kvalitě, lesku a línavosti srsti. Pokud vyzkoušíte různě drahá krmiva uvidíte zhruba za 3 týdny na srsti vašeho psa, jestli je mezi nimi rozdíl.

Čeho se při nákupu krmení vyvarovat?

V zásadě kupujeme krmení v originálním neporušeném obalu (výjimku tvoří tzv.testry tj.vzorky krmení cca 100 g pro vyzkoušení, které krmení zvířeti chutná).

Rozvažované krmení, které nebylo vhodně skladováno může nasáknout vzdušnou vlhkost, a tím se stát živnou půdou pro plísně. Navíc přístup vzduch spolu s teplotou může způsobovat kazivost tuků, takže si přinesete z prodejny domů již závadné krmivo. Dále na každém originálním obalu je uvedena záruční doba, do které si krmivo uchovává své vlastnosti. Rozvažované krmení může být prošlé.

Kupujte balení odpovídající velikosti a počtu Vámi chovaných zvířat. Dlouhodobě otevřené krmivo může navlhnout a stát se živnou půdou pro plísně. Nekupujte krmení na jehož obalu není uvedeno složení krmiva, doporučená krmná dávka a vyznačena záruční doba.

Krmení skladujte na suchém a chladném místě a obal uzavírejte.

Ekonomické porovnání krmiv.

Pokud chceme porovnat jednotlivá krmiva z hlediska ekonomického musíme brát v úvahu následující. Množství vody, neboli vlhkost krmiva, denní krmnou dávku, cenu za kilogram krmiva.

Například konzervy stejně jako čerstvé maso mají obsah vody cca 70-80 %. Váš pes se ale vody nenají, takže spotřeba takovéto stravy je vyšší, přesto tuto vodu zaplatíte. Naproti tomu sušená krmiva mají pouze cca 10% vody. Deset kilogramů vážící pes má dostat zhruba 600 g kompletní konzervy, což vyjádřeno v korunách vychází v průměru na 20-25 Kč. V případě suchého krmiva zaleží navíc na jeho skladbě a technologické úpravě. Vezmeme-li v úvahu suché krmivo střední kategorie, které stojí cca 37 Kč za kilogram stojí nás denní dávka na 10 kg psa přibližně 7,4 Kč, neboť denní dávka u krmiv střední třídy bývá 200 g na 10 kg hmotnosti psa. Vezmeme-li v úvahu suché krmivo vyšší kategorie, které je kvalitnější a stojí cca. 70 Kč za kilogram, stojí nás denní dávka na 10 kg psa přibližně 7,0-8,4 Kč, neboť denní dávka u krmiv vyšší kategorie je vzhledem k jejich vyšší stravitelnosti 100-120 g na 10 kg hmotnosti psa. Z uvedeného přehledu tedy vyplývá, že krmit konzervou je luxus a naopak krmení na první pohled drahým krmivem není zdaleka tak drahé a přitom pro psa je tím nejlepším.

Krmení štěňat velkých plemen!

Krmení štěňat velkých plemen je předmětem častých dohadů a mnoha různých názorů. Bohužel často nejen nezkušení, ale i zkušení chovatelé se dopouštějí mnoha chyb při doporučeních, jak krmit tato štěňata. Po zavedení suchých krmiv na našem trhu se rozpor těchto názorů ještě více vyhrotil a řada chovatelů neví, jaký názor si na sušená krmiva udělat a jak je použít při krmení. Budu se snažit Vám nyní zjednodušeně celý problém nastínit a věřím,že si pak sami budete moci udělat názor na jednotlivá doporučení, čím krmit štěně velkého psa.

Hlavní problém při krmení štěňat velkých plemen spočívá v udržení optimální rychlosti jejich růstu a v optimálním zásobení organizmu vápníkem a fosforem. Rychlost růstu vyplývá z energetické bohatosti krmné dávky. Pokud krmná dávka je nadměrně energeticky bohatá, dochází k velmi rychlému růstu štěněte. To však vede k tomu,že kosti i při dostatku všech stavebních látek nestačí tvořit pevnou a dostatečně silnou kostní tkáň. To vede k deformitě a bolestivosti končetin. S tímto problémem se setkáváme nejčastěji při nadměrném přísunu energetických složek, tj.tuků a škrobů v doma připravované krmné dávce nebo při krmení špatně vybraným suchým krmivem (použití krmiva pro psy v zátěži, které je bohaté na energii) nebo při překrmování sušeným krmivem, kdy i vhodně vybrané krmivo je při svém nadbytku problematické.

Druhým problémem při krmení štěňat velkých plemen je otázka množství vápníku a fosforu v krmné dávce. Zde je zásadní problém v určení optimální dávky neboť údaje zjistěné na různých pracovištích a udané různými autory se lehce liší. Většina autorů udává jako maximální obsah vápníku v rozmezí 1,0-1,2% sušiny. Většina výrobců krmiv však udává obsah vápníku ne na kg sušiny,ale na kg krmiva je tedy nutno tento údaj převést na obsah v sušině, neboť různá krmiva mají různou sušinu. Při krmení doma připravovanou stravou, která je založené převážně na mase dochází k výraznému nepoměru mezi fosforem a vápníkem v krmné dávce, neboť maso obsahuje značné množství fosforu a jen velmi málo vápníku (cca 0,008g vápníku a 0,2 fosforu na 100g masa). Je tedy nutno v těchto případech vápník dodávat. Pozor však na preparáty, které obsahují také vitamín D aby nedošlo k jeho předávkování (denní dávka pro štěně je 22 I.E. na kg hmotnosti). Pokud krmíte kompletním krmivem obsahuje toto vše potřebné, a proto jakýkoli přídavek vitamínu D, či vápníku může být zdrojem zdravotních problémů. Jak dlouhodobý nedostatek tak i přebytek vápníku a vitamínu D v krmné dávce způsobuje u štěňat vážné zdravotní problémy. Přesné vybalancování krmné dávky doma připravovaného krmiva vyžaduje nejen potřebnou literaturu, podle které tuto dávku vypočítáte, ale hlavě je nutno dodržovat zásadu krmit stále stejné komponenty tj. stále stejný druh masa, příkrmu a vitamínů ve stále stejném tj.vypočítaném množství. Optimální je proto krmení kompletními krmivy určenými pro štěňata velkých plemen, která svým složením optimálně vyhovují jejich potřebám. Tato krmiva přitom zásadně krmíme samotná a do krmné dávky nezařazujeme žádná jiná krmiva, vitamíny ani minerály. Tzn., že pes dostává celý den jen granule a nic víc!

Krmení seniorů

Výživa psů starších, tj.cca od 8 let výše u středních a malých plemen a od 6 let u velkých plemen má také svá specifika. Psi v tomto věku vyžadují změnu ve složení stravy. Mají totiž nižší spotřebu bílkovin a jejich nadměrný přísun potravou jim zbytečně nadměrně zatěžuje ledviny. Dále pohyb střev je již zhoršený, a proto je nutné větší množství vlákniny pro jejich správnou funkci. Výrobci kompletních krmiv dodávají na trh speciálně upravená krmiva označená jako senior, light či lite. Tato přesně odpovídají potřebám a nárokům výživy starých psů.

Krmení obézních psů

Obezita u zvířat je téměř vždy zaviněna majitelem. Přirozený reflex k příjmu potravy je u psů regulován ve většině případů opravdovou potřebou organizmu. Díky vynalézavosti majitelů, kteří svým miláčkům podstrojují stále chutnější a lákavější krmiva a pamlsky dojde u psa k příjmu potravy ne podle potřeby, ale podle chuti. Takovýto pes pak přijme i několikanásobně vyšší množství krmiva než odpovídá jeho potřebám a proto ztloustne. Negativní vliv obezity na cévní aparát a klouby je stejný jako u lidí. Proto pokud máte rádi svého psa, podporujte jeho přirozenou potřebu příjmu potravy podle jeho potřeb a nepřekrmujte ho.

Pokud potřebuje váš pes váhu zredukovat je nutno upravit krmnou dávku tak, aby obsahovala vyšší množství vlákniny, málo tuků a cukrů. Výrobci krmiv dodávají na trh krmiva určená pro snížení hmotnosti. Tato krmiva se používají také pro krmení psých seniorů. Krmná dávka pro snížení hmotnosti je však o 20-30% nižší než pro seniory v normální výživné kondici. Někteří výrobci přímo na obale toto rozdílné dávkování uvádějí.

Více o výživě v knize: Výživa psa a kočky
(Od firmy Waltham)

S laskavým svolením  pana MVDr. Petr Košaře, Osiková 226, 251 01 Říčany